Zrovna v tuhle chvíli na to vůbec nevypadám, ale stále žiju... Tento týden navíc nesmírně kulturně...
V úterý jsme totiž s matinkou šly do kina na Mr. Nobody. Film, u kterého si člověk rozhodně neodpočine, neboť je založen na spoustě detailů. Film, který potěší a malinko dojme. Jared Leto v hlavní roli už je pak jen milým bonusem.
Ve středu jsem s pár lidma ze třídy zavítala do divadla na Fausta a Markétku. Geniálně depresivní a poetické představení, vycházející z klasického příběhu, se velmi zajímavým zpracováním.
(Čtvrteční drcení se chemie nepovažuji za kulturní zážitek, ale budiž.)
V pátek bylo naplánované další divadlo a to U Hitlerů v kuchyni. Před tím jsme ještě s Máníkem stihly zajít do Medůzy (No, od srpna jsem tam nebyla a na ten jahodovej koktejl jsem vážně měla chuť...) a navštívit obchod s látkami a korálkárnu. Divadlo bylo přinejmenším rozpačité. Herecké výkony byly samozřejmě naprosto geniální, ale děj působil lehce nedotaženě a některé rádoby vtipné hlášky spíš vzbuzovaly mírné zdešen
. I když samozřejmě některé hlášky mě docela pobavily...
Máňa pak přespávala v mém doupěti, protože tam k nim je to docela štreka a spát jsme se odebraly až někdy ve tři... S tím, že jsme vstávaly před osmou. Uch.
Sobota byla určena jako Den Díkůbrání, aneb den, kdy se nacpeme k Muffinovy do kuchyně, uvaříme oběd "ve velkém styu" a následně ho skonzumujeme. (Letos zeleninový salát se slaným sýrem, lasagne, staroanglický triffle...) Tentokrát přímo navazovala filmová noc. Začaly jsme s V for Vendetta, kterýžto mě docela nadchnul. Až na drobné nejasnosti a úlety v ději to byl film zcela geniální. Muffin si nemohla odpustit Star Wars, u čehož jsem jí pohoršovala svým neustálým smíchem. Lepší komedii jsem neviděla... až na to, že jsem někde ke konci vytuhla a probrala se až u závěrečných titulků. LotR je pak kapitola sama pro sebe, protože ten první díl znám zpaměti a hrozně ráda komentuju. To už jsem totiž byla naprosto čilá (díky energiťáku, jak jinak) a Muff by se prý jinak bála... Při Notting Hill začala Muffin tvořit palačinky (Upozorňuju, že ručičky hodin se přibližovaly ke čtvrté hodině ranní.) a Kačka vytuhla, chrápajíc mi do ucha. U Pátého Elementu nebo jak se to jmenovalo, jsme uskutečnily premiéru konzumace paalčinek ve čtyři ráno a ani né pů hodinky na to jsme s Kačkou odpadly. Muff prý vydržela až do 5:39. x)
Takže když jsem byla kolem osmé donucena vylízt z postele nutkavou potřebou vyčistit si chrup, byla jsem doslova jak zombík. Ehm, to vlastně vypadám i teď, asi bych si měla jít lehnout...
Může být jakékoli štěstí trvalé? Nemůže se stát, že se jednoho dne probudím a zjistím, že je tohle jen dobře vymyšlený sen...? A i přes tenhle strach mám pocit, že teprve teď jsem to JÁ v té nejsyrovjejší podobě. Konečně mám pocit, že dokážu všechno, po čem jsem kdy toužila, že jsem nepostradatelná a nadmíru spokojená. (Děkuji ti.)
(Její Můrstvo se svou bývalou spolusedící koncem června... Foceno Máňou.)