Jak jsem se vydala napospas dravé zvěři...

No, zas tak hrozný to nebylo, ALE...(!!!)...Včera jsem se sešla s Aničkou a šly jsme shánět pár nezbytných věcí. Sehnaly jsme. Pak jsme se pohybovaly v okolí naší ctěné školy a pak jsme si to namířily směr "Ipák". A já že si půjdu na tramvajovou zastávku a pojedu domů. No jo, jenže kdo na tý zastávce nestojí, že? Anička měla pravdu, že Lama a bahno jsou všude. No nevadí. Trochu (TROCHU????) jsem si zanadávala a když mi došly slova, tak jsem vztekle vrčela. Ne, mě nevadí ty lidi vidět, ale vadí mi to vědomí, že jsem je mohla vidět až v úterý. Ale ono nééé!!! Já je musim vidět tři dny dobředu...Uááá!!!! Fajn. Chtěla jsem se jít uklidnit do obchodu s korálkama, ale ten byl jak na potvoru zavřenej. Nálada se pohybovala někde v hodně záporných místech. A když jsem přijela domů, tak jsem pořád byla ještě tolik navztekaná, až jsem z toho začala uklízet. A to radikálně. Hu. No aspoň že mám to nový (dobře, lehce zastaralé) zrcadlo. Vítej můj paralelní živote.

Toť pro teď asi vše, děcka. Jo, sestři, chtěla jsem ti napsat, ale vzteky jsem nemohla napsat ani tu stupidní smsku. Desmond zdraví. =)